Myš 

V naší zahradě žije myš. To by nebylo tak neobvyklé,
já kdybych byla myš, tak si vyberu ke svému pobytu taky jen naší zahradu.
Už několik let jí přesvědčujem, že si nemá hledat bejvák na přezimování v našich velkých květináčích na terase.
Marně.
Přijde září a myš si hledá zimní byt.
Jen vejdeme ráno s kafem na terasu, už vidíme, že kolem jednoho z pěti květináčů je rozsypaná hlína, vevniř je nakypřelá půda a kytky vysej z květináče jak vožralý.
Takže vezmu hadici, odstraním proudem vody rozsypanou hlínu a namířím proud vody na květináč.
Co myš nesnáší, je hluk nad svým právě novým obývacím pokojem. Takže vystřelí rychlostí světla, já zaregistruju jen hliněnou cestičku a myš je v čudu.
Takže si můžeme v klidu vypít kafe na terase.

Po obědě - když tu nejsme - se pohodlně nastěhuje do druhého velkého květináče.
Rozmačkám několik stroužků česneku, zaleju je vodou a vleju do květináče.
Za chvíli je vidět jen cestička posypaná hlínou.
Česnek ona nemusí.
Je pryč.

Večer se nastěhuje do třetího květináče.
Ano, ráno objevíme ten samý binec před dalším květináčem jak je myším zvykem.
Tentokrát jsem našla ve sklepě 15 let  starou režnou - nalila jsem myši dvě štamprdle v doměni, že jí za chvíli potkám někde vožralou.
Myš jsem nepotkala, ale druhý den ráno vypadal první květináč úplně stejně jako předtím!

Můj muž se naštval a chtěl myš vyplavit hadicí - namířil proud vody do květináče, za chvilku vylítla a přeběhla terasu - a protože se nechala vidět, mohl jen potvrdit, že měla s určitostí velice naštvaný výraz.
Silně naštvaná myš zmizela kdesi v zahradě.

Nechali jsme otevřené spojovací dveře z terasy do přední části zahrady, abychom vepředu mohli pracovat a najednou se za námi ty dveře zabouchly.
Zavřel je asi vítr, ale já si myslím, že to byla naše myš, měla nás prostě plný zuby!!!